Takový můj šuplík... je tady všechno co do něj dám... něco někdy vytáhnu a bude se to hodit...

Obrazy Ignáce Viktrorina Raaba v Kvasicích na Moravě

23. července 2008 v 17:09 | Miroslav Řezníček |  umění
Život a dílo Ignáce Viktorina Raaba (1715 - 1787)
Ignác Viktorin Raab, český barokní malíř druhé poloviny 18. století, se narodil 5. září 1715 v Nechanicích u Nového Bydžova. Vyučil se u malíře Jana Jiřího Majora, který působil v Jičíně a byl žákem slavného malíře Petra Brandla. Ignác Raab si během svého učení osvojil barokní estetiku a vytvořil si svůj vlastní a osobitý styl, který během svého života výrazně nezměnil.
Ve svých 29. letech vstoupil v Brně do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Podle tištěných katalogů České jezuitské provincie můžeme vysledovat pohyb Ignáce Raaba po českých zemích, protože po dvouletém brněnském noviciátu a složení slibů je posílán Tovaryšstvem Ježíšovým do různých jezuitských domů. Roku 1747 je uváděn v Uherském Brodě, 1750 v Uherském Hradišti, 1751 v Olomouci a 1752 v Jihlavě. V letech 1754 - 1756 působil v Kutné Hoře, kde byl přidělen jako pomocník stavební huti a od roku 1756 je zde uváděn jako malíř. Působil ale také v Klatovech a v Praze.
Mezi lety 1758 - 1771 pobýval v pražském Klementinu, kde vytvořil 47 obrazů s výjevy ze života sv. Aloise Gonzagy a sv. Stanislava Kostky. V roce 1770 přerušil svůj klementinský pobyt a působil v kostele sv. Ignáce na Novém Městě pražském, pro který vytvořil čtyři oltářní obrazy a pro přilehlou kolej tři velké cykly ze života jezuitský světců, které čítaly na 77 pláten. Tak obsáhlou práci, která je ve všech směrech kvalitní, nevytvořil Ignác Raab pouze svou vlastní rukou, ale pomáhala mu v tom jeho dílna. Ignác Raab byl pravděpodobně ideovým tvůrcem kompozic obrazů a jejich náčrtů, ale samostatná malířská práce závisela na jeho pomocnících, na které dohlížel. Z jeho tehdejších spolupracovníků máme jmenovitě doloženého jezuitu Josefa Kramolína. Samozřejmě nemůžeme vyloučit, ani fakt, že některé obrazy jsou dílem samotného mistra.
Z Prahy odešel do Opavy, kde působil do roku 1773, kdy bylo Tovaryšstvo Ježíšovo zrušeno papežem Klimentem XV. na nátlak evropských panovníků. Poté Ignác Raab pobýval až do roku 1784 u moravských cisterciáků na Velehradě, kdy byl řeholní dům cisterciáků podle reforem habsburské monarchie zrušen. Ignác poté na Velehradě zůstal až do své smrti roku 1787.
Raabovi dílenské práce vedly k mělkosti a plytkosti výrazového charakteru a rozhodly podstatnou měrou o rokokovém ladění jezuitských staveb v českých zemích. K těm pozoruhodnějším a kvalitnějším obrazům můžeme řadit jeho práce komornějšího charakteru s rozvinutou přírodní složkou v pozadí, která je vyřešena detailním drobnopisem. Velmi pozoruhodný je fakt, že od Ignáce Raaba neexistuje signované dílo, protože za jeho talentem a nadáním nestál on sám, ale Bůh.
K historii a výzdobě farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého v Kvasicích na Moravě
Dříve než byl vystavěn barokní chrám, sloužil potřebám obce bývalý farní kostel zasvěcený Panně Marii z první čtvrtiny 15. století na hřbitově. Nový farní kostel v Kvasicích byl založen 15. května 1730 v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého, který byl rok předtím kanonizován hrabětem Jáchymem Adamem Rottalem. Do základního kamene byla vložena listina s nápisem: "Za uprázdněného Stolce apoštolského, za panování císaře Karla VI., když olomouckou diecézi řídil kardinál Wolfgang hr. Schrattenbach, když farářem v Kvasicích byl Jan Kotlařík, tento dům boží svým nákladem a z nejčistší zbožnosti vybudoval a zasvětil ke cti a chvále Panny bez hříchu prvotního počaté a pod ustavičnou spoluochranou sv. Jana Nepomuckého Jáchym Adam svaté říše římské hrabě z Rottalů, dědičný pán na Napajedlech, Kvasicích, Zlíně, Otrokovicích a Tlumačově atd., císařské a katolické Výsosti rada, zemského dolnorakouského soudu přísedící a stříbrného pokladu vévodství štýrského nevyšší dědičný komorník."1 Farní kostel byl postaven v barokním slohu architektem Janem Sturmerem2 na půdorysu latinského kříže s dvojvěžím při západním konvexně vypouklém průčelí. Stavba obvodového zdiva trvala tři roky a vnitřní výzdoba byla dokončena roku 1740, kdy byl kostel 17. července slavnostně vysvěcen olomouckým biskupem Arnoštem Jakubem hrabětem Lichtensteinem.

Kostel má tři oltáře. Hlavní oltář je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a sv. Janu Nepomuckému, boční oltáře jsou zasvěceny sv. Rodině a sv. Františku z Assisi. Autorem sochařské a štukové výzdoby oltářů je barokní sochař Jan Jiří Schauberger (1700 - 1744), který působil i v Olomouci, kde vytvořil sousoší pro Caesarovu kašnu. Oltářní obrazy jsou dílem Václava Vavřince Reinera (1689 - 1743). Autorství jim bylo připsáno akademickou malířkou Marií Bognerovou z Valašského Meziříčí3. Dalšími malířskými díly jsou dva obrazy od Ignáce Raaba a to Pět bratří mučedníků a Umučení sv. Víta, které jsou zavěšeny nad bočními vchody. Obrazy byly patrně původně umístěny na Velehradě. V Kvasicích byly nalezeny krátce před rokem 1936 v kapli Božího hrobu a následně byly zavěšeny nad boční vchody do kostela4. Ignáci Raabovi bylo připsáno i autorství dalších obrazů dříve umístěných v kvasickém hřbitovním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Plátna zobrazovaly krakovského biskupa sv. Stanislava a sv. Karla Boromejského se sv. Aloisem5. Roku 1775 byl pořízen cyklus Křížové cesty.
Archivní doklady ke stavbě a výzdobě farního kostela v Kvasicích se nepodařilo doposud nalézt a proto lze předpokládat, že se nedochovaly6. Doklady kvasického farního úřadu uložené ve Státním okresním archívu v Kroměříži obsahují účetní knihy z doby po vysvěcení kostela. V těchto dokladech se mi však nepodařilo najít žádné informace o již zmiňovaných obrazech Ignáce Viktorina Raaba Pět bratří mučedníků a Umučení sv. Víta.
Obrazy Ignáce Viktorina Raaba ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého
Dvě plátna Pět bratří mučedníků a Umučení sv. Víta jejichž autorem je Ignác Viktorin Raab byly pravděpodobně umístěny ve zrušeném cisterciáckém klášteře na Velehradě a vznikly tak na přelomu 70. a 80. let 18. století, kdy Raabova uměleckého nadání hojně využívali velehradští cisterciáci jejichž klášter byl na Velehradě zrušen roku 1784. Kromě doby působení Ignáce Raaba na Velehradě nás k tomuto tvrzení vede také bílé zbarvení řádových rouch na obraze Pět bratří mučedníků odkazující na cisterciácký řád. Tyto dva obrazy byly snad součástí většího cyklu zobrazujícího české a moravské patrony, který vznikl na objednávku cisterciáckého kláštera na Velehradě7.
Obraz Pět bratří mučedníků představuje příslušníky benediktýnského řádu Benedikta, Jana, Izáka, Matouše a Kristýna. Tito řádoví bratři hlásali a šířili křesťanskou víru v Polsku na přání Boleslava Chrabrého. Během své misie byli přepadeni loupežníky a zavražděni. Výjev na tomto obraze je zachycuje při společné modlitbě krátce po jejich zavraždění.
Obraz s centrální kompozicí vyobrazuje pět bratří sedících a modlících se na oblacích. V centru kompozice je pravděpodobně sv. Benedikt zobrazený v gestu oranta a vzhlížející v očekávání k nebesům. Kolem něj jsou pak rozmístěni v kruhu jeho modlící se druhové z nichž jeden čte v písmu svatém. V rukou drží palmové ratolesti odkazující k jejich smrti umučením. V horní části obrazu jsou nebesa s okřídlenými hlavami malých andělíčků.
Sv. Benedikt se narodil v Beneventu, kde se v mládí stal kanovníkem zdejší katedrály. Tohoto úřadu se zřekl a vstoupil k řádu benediktýnů, ve kterém žil místo v klausuře poustevnickým životem. U Ravenny se seznámil s Janem Gradeginem s kterým odchází na přání císaře Oty III. a Boleslava Chrabrého do Polska šířit křesťanství. Společně si u Poznaně vybudovali poustevnu, učili se polskému jazyku a připravovali se na svou misionářskou práci. Připojili se k nim místní žáci Izák, Matouš a bratr laik - kuchař Kristýn. Roku 1003 v noci z 10. na 11. listopadu byli přepadeni a umučeni loupeživou bandou, která u nich hledala údajné bohatství, které dostali od knížete Boleslava Chrabrého. Boleslav nechal přenést jejich ostatky do Hnězdna, odkud byly roku 1039 společně s ostatky sv. Vojtěcha přeneseny do Prahy českým knížetem Břetislavem8. Následně byly uloženy roku 1046 v kostele ve Staré Boleslavi. Roku 1128 byla větší část ostatků sv. Kristýna přenesena do Olomouce9.
Pět bratří mučedníků bývá většinou vyobrazeno mezi českými patrony sv. Vojtěchem a sv. Vítem. Možná právě proto byl v Kvasickém kostele umístěn jako protipól obraz Umučení sv. Víta. Podle této teorie se můžeme dále domnívat, že obraz se sv. Vítem patřil také to původního cyklu českých a moravských patronů pro cisterciácký klášter na Velehradě.
Na obraze Umučení sv. Víta je sv. Vít vyobrazen jako mladík aristokratického vzhledu stojící na schodišti mezi vojáky. Malíř Ignác Raab zachycuje moment, kdy má být sv. Vít umučen a vhozen do kotle s vroucím olejem. Příprava ohniště je namalována v levé části malby. Patron české země je oděn v hermelínovém plášti s knížecí čapkou a kolem hlavy mu září svatozář. Svůj pohled upírá k nebi, pravou rukou se dotýká své hrudi a levicí odstrkuje vojáka. U světcových nohou pak klečí muž vztahující k němu ruku ve výstražném gestu s namířeným ukazovákem. Z nebe se poté k celé scéně snášejí dva andělé přinášející palmovou ratolest a mučednický věnec, který se chystají sv. Víta korunovat. Celý výjev je osvětlen božským jasným světlem přicházejícím z nebes, jehož úkolem je zvýraznit hlavní postavu výjevu a upozornit tak na jeho svatost.

Sv. Vít zemřel kolem roku 304 v italské oblasti Lukánie. Narodil se v Mazaře na Sicílii a pocházel z patricijské rodiny. Chůva Krescencie a učitel Modest ho vychovali v křesťanské víře. Když jej vlastní otec nutil, aby se vzdal křesťanství, opustil se svými vychovateli rodnou Sicílii a odešel s nimi do Itálie. Podle starokřesťanské legendy zázračně uzdravil posedlého syna císaře Diokleciána. Zemřel při mučení, které ho mělo donutit obětovat pohanským bohům. Nejprve jej ponořili do kotle s vroucím olejem, ale božím zázrakem bylo mučení přerušeno prudkým deštěm. Poté byl sv. Vít předhozen lvům, kteří jej ušetřili, nato mrskán a bičován a nakonec pověšen na kříži. Jeho ostatky byli nejprve uloženy v Lukánii, poté byla jejich část roku 836 umístěna v klášteře Corvey nad Weserou. Odtud byla vzata paže, kterou věnoval císař Jindřich Ptáčník českému knížeti sv. Václavovi, aby v Čechách založil kult sv. Víta a učinil ho tak českým patronem. Další část ostatků sv. Víta byla přivezena do Prahy českým králem a císařem římským Karlem IV. v roce 1355.
Oba obrazy jsou namalovány uvolněným rukopisem pozdního barokního slohu s rokovými prvky, které můžeme vysledovat především v šatě a líbeznosti sv. Víta, ale také v citlivosti s jakou umělec namaloval tyto mučedníky. I když tyto obrazy nepatří mezi známá díla tohoto barokního umělce, můžeme je zařadit mezi díla vrcholného období Ignáce Viktorina Raaba.

1Farní kostel Kvasický, 1936 (anonymní brožura bez autora a místa vydání), s. 1.
2Autor knihy 100 let požární ochrany v Kvasicích uvádí jméno Tomáš Sturner; v knize P. Klapila Kvasice je jmenován jako architekt kostela Tomáš Sturmer; rodina Sturmů pocházela z Holešova, ale vzhledem k tomu, že Rottalové měli velmi úzký vztah s Vídní, lze hledat autora návrhu právě tam.
3Pavel Preiss, Obrazy V. V. Reinera v Kvasicích na Moravě. Umění 23, 1975, s. 150.
4Farní kostel Kvasický, 1936 (anonymní brožura bez autora a místa vydání), s. 5.
5Bohumil Samek, heslo 465 Kvasice, in: Umělecké památky Moravy a Slezska (J - N), Praha 1999, s. 295.
6Pavel Preiss, Obrazy V. V. Reinera v Kvasicích na Moravě. Umění 23, 1975, s. 150.
7Pavel Preiss, Obrazy V. V. Reinera v Kvasicích na Moravě. Umění 23, 1975, s. 151: srv. Dušan Řezanina, Nástěnné církevní kalendáře olomoucké z let 1716 - 1827, (účelový neprodejný tisk).
8O legendě nás informuje nejen Sv. Bruno z Querfurtu, který sepsal roku 1008 Život a umučení sv. Benedikta, Jana a jejich druhů, ale také Kosmova Česká kronika v níž nalezneme informace i o translaci ostatků do Prahy.
9Dušan Řezanina, Ostatky sv. Kristýna v Olomoucké katedrále, (účelový neprodejný tisk), s. 2.

Použitá literatura:
Petr Klapil, Květoslava Koutňáková, Kvasice, Kvasice 2005.
Ludvík Páleníček, Za pochodní krásy. Výtvarný místopis Kroměřížska a Zdounecka, Kroměříž 1945.
Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Dějiny českého výtvarného umění II/2. Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989.
Bohumil Samek, heslo 465 Kvasice, in: Umělecké památky Moravy a Slezska (J - N), Praha 1999, s. 295.
Jindřich Spáčil, Městečko Kvasice: Místopis, předhistorie, historie, řemesla, památ. budovy, národopis, obyvatelstvo, roboty, spolky a veřej. činnost, Kroměříž 1921.
M. Steif, heslo Raab Ignaz Josef, in: H. Vollmer (ed.), Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker, svazek XXVII., Leipzig 1933, s. 532.
Hynek Rulíšek, heslo Pět bratří, in: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Karmášek 2006.
Hynek Rulíšek, heslo Vít, in: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Karmášek 2006.
Dušan Řezanina, Nástěnné církevní kalendáře olomoucké z let 1716 - 1827, (účelový neprodejný tisk).
Dušan Řezanina, Ostatky sv. Kristýna v olomoucké katedrále, (účelový neprodejný tisk).
Farní kostel Kvasický, 1936 (anonymní brožura bez autora a místa vydání).
100 let požární ochrany v Kvasicích, Kvasice 1983.
http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=6, vyhledáno 16. dubna 2008.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BenyF BenyF | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:44 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama